Zaměřit se na oblast zdravé výživy znamená soustředit se na mnoho oblastí výživových prvků. Můžeme je rozčlenit na celozrnné obiloviny, ovoce a zeleninu, luštěniny, mléčné výrobky a jejich vhodnou náhradu, živočišné potraviny, výživové doplňky, nápoje, a také vhodné tuky a olejniny.
Na zdravé tuky panoval v minulosti velmi odlišný a častokrát dokonce protichůdný názor. Mnozí z vás možná ještě pamatují dobu, kdy krátce po sametové revoluci zavládl doslova boom zájmu o rostlinné margaríny. Klasické máslo bylo odsouváno do pozadí, případně zavrhováno, a chléb se místo máslem začal mazat ztuženým tukem. Dnes se výživoví poradci shodují na opačném postupu, vejce a máslo zas získaly v našem jídelníčku své platné místo a výrazný profit margarínů pomalu končí.
Zvláštní kapitolu tvoří za studena lisované oleje. Jsou považovány za jeden z nejzdravějších zdrojů tuků. Lidské tělo se totiž bez konzumace tuků neobejde, i když na první pohled slovo tuk může v někom vyvolávat synonyma tloustnutí a přibírání na váze.
Dříve byl poměr mastných kyselin omega 3 a omega 6 v denním příjmu tuků stanoven na hodnotě 1:5 až 1:1. V současné době se k poměru těchto živin nepřikládá důležitost, naopak se sleduje doporučený denní příjem. Ten by měl být u MK omega 3 od půl do dvou procent z celkového denního příjmu energie a u MK 6 od dvou a půl do devíti procent. Příjem DHA MK 3 kyselin by měl být od 250 mg do 2 gramů. Pokud však přepočítáme vzájemné poměry těchto živin, dostáváme se na výše uvedenou doporučovanou hodnotu.
Ideální poměr těchto mastných kyselin najdeme především ve vlašských ořeších a v tučných mořských rybách. Nedávno se na veřejnosti objevila studie, která popisuje při vyšším příjmu omega 3 kyselin nárůst rizika onemocnění rakovinou prostaty. To se však týká metabolitů, které mohou vzniknout z rozpadu látek užívaných jako potravinové doplňky, nikoliv u stravy bohaté na přirozené zdroje, tedy olejniny typu čerstvých ořechů a čerstvých tučných ryb.
