Dokud je někdo solventní, projevují o něj finanční instituce zájem. Sice ne zase až takový, aby mu nabídly za jeho případné vklady aspoň trochu slušné úroky, do zase ne, ale jsou mu aspoň ochotné půjčit, pokud by si chtěl dopřát nějaký nadstandard. Protože v takové situaci je vcelku jisté, že bude dotyčný schopen všechno splatit, a to se finančníkům hodí.
Jenže jakmile se stejný člověk dostane po finanční stránce do úzkých, to už je jiná. V tu chvíli zájem o něj ze strany finančních institucí upadá a nikde netouží mu vycházet nějak mimořádně v ústrety. Vždyť ten, kdo má málo, představuje tu menší a tu větší riziko nesplácení, a tomu se každá finanční instituce bez výjimky raději vyhne.
A proto banky odmítají takové žadatele o půjčky, kteří nesplňují jejich nejednou i hodně náročná kritéria, podle nichž se žadatelé o půjčky posuzují. Stačí klidně i jenom nepatrně nevyhovět v jediném bodě, a je po nadějích.
Zatímco americká hypotéka od nebankovní společnosti, to je jiná. Ta se poskytuje nejenom ideálním zájemcům, ale klidně i těm s dost pošramocenou reputací, tedy kupříkladu těm, kdo mají jenom nízké příjmy, nějaký nepříjemný záznam v registrech dlužníků, exekuce atd.
Člověk tu pochopitelně musí rovněž zaručit, že bude splácet, ovšem nemusí tomu být tak, jak je tomu u klasických bankovních půjček. Prokazování bonity se tu omezuje především na dání nějaké vhodné nemovitosti do zástavy, což v podstatě stačí. Pak už postačuje mít i jenom nízké příjmy, jež stačí na hrazení splátek, a kdekdo si může půjčit klidně i velké peníze s dlouhou dobou splácení. I když pochopitelně třeba i malé peníze nakrátko, jak je libo. A pokud ani zde takový žadatel neuspěje, může si vylepšit naděje tím, že si sežene spoludlužníka, a pak už je i nemožné možné.
Tuto hypotéku lze použít na cokoliv, a proto vytrhne trn z paty kdekomu. Třeba i vám.
