Prosedět celý den u počítače, hrát pasivní hry a stát se pomyslnou loutkou v nějakém uzavřeném virtuálním systému, být odpojen od svého vlastního nitra a sklouzávat víc a víc někam do propastných hlubin her plných násilí? Mnozí rodiče varují své ratolesti a snaží se je vést jiným směrem, aby byly kreativními a dokázaly se radovat ze svých vlastních úspěchů a činů.
Výpočetní technika je fantastická věc, dokáže nám usnadnit život, komunikovat mezi sebou a být více propojeni. Je to však jen technika a záleží na tom, jak ji využijeme, kam ji nasměrujeme a zda bude sloužit nám, anebo se staneme jejími otroky. Máme tedy na vybranou – být kreativní anebo „reaktivní“.
Někteří odborníci, kteří se na toto téma zaměřují již desítky let, doporučují využívat počítače pouze jako komunikační a operativní nástroj k tvorbě vlastního života. Nikoli jako součást pasivní konzumace, podobně jako televizi. Snažte se tedy své děti vést a motivovat jiným směrem, ukázat jim cestu, že existují i jiné zájmy, jako jsou zvířata, příroda, cestování, rekreační sport, anebo třeba výtvarná činnost, vlastní hudební produkce, tvorba výrobků ze dřeva, z keramiky, z textilu nebo z kovu.
Proměňme tedy život na kreativní tvorbu, čím více jsou lidé spokojení z toho, co sami dovedou stvořit, pokud v nich podpoříme rozvoj vlastních schopností, tím méně bude kolem nás násilností, krutostí a nepříjemností. V ordinacích psychologů a psychiatrů se často objevuje termín „seberealizace“. Většina z nich vám doporučí nějakou zájmovou činnost, která podporuje vnitřní klid, soustředění a uvědomění si vlastních sil a tvořivých prostředků. Ať už tedy čtete oblíbenou knihu anebo se věnujete domácím mazlíčkům či hře na klavír, vždy jste o kousek blíž sami k sobě, k tomu nejniternějšímu „duchovnímu já“.
